Když se asi před šedesáti lety snažil George Orwell (Eric Arthur Blair) vydat svůj nový román 1984 byl odmítnut dvaceti nakladateli. V alegorickém románu zasazeném do budoucnosti (letopočet 1984 mohl vzniknout přesmýknutím posledních dvou číslic roku, kdy román vznikl - 1948) byla spatřována kritika stalinismu, tedy režimu, se kterým si to v té době nikdo nechtěl moc rozházet. Stalinismus pominul, román však nepřestal být stále aktuální, naopak v roce 2008 můžeme konstatovat, že některé popisované praktiky, byly zdařile uvedeny do praxe. Připomeňme si o co v Orwellovu románu jde a zkusme si autorovy vize srovnat s realitou současnosti.
(...)
Co se týká národního státu, je Evropa na počátku cesty k vytvoření centralizovaného superstátu, který se maximálně snaží redukovat národnostní zvláštnosti. Přestože stále ještě existuje parlamentní demokracie na národní úrovni, v Evropské unii má většinu frakce, která má jednotnou ideologii, kterou bychom mohli nazvat dialektickým spojením liberalismu a socialismu (Libsoc?), a je možná jen otázkou času, kdy budou eliminovány všechny opoziční hlasy. Ideologickou čistotu sleduje EU prostřednictvím národním státům oktrojovaným zákonům jako je kupříkladu tzv. antidiskriminační zákon. Existují již zločiny myšlení, za které může být provinilec poslán na pár let za mříže, za všechny jmenujme například tzv. popírání holocaustu, v budoucnu bude prosazena trestnost tzv. homofobie. Libsoc rovněž vytváří umělé vnitřní nepřátele, kterými je kupříkladu naprosto marginální skupina tzv. neonacistů. Tradiční rodina tvořená mužem, ženou a dětmi je postupně likvidována prostřednictvím legalizace nepřirozených svazků, jakož i indoktrinací dětí prostřednictvím státního vzdělávacího systému. K propagaci svých idejí má Libsoc rovněž svá zvláštní ministerstva a ministry (v ČR je typickým příkladem takového ministra Džamila Stehlíková). Vidíme, že v určitých bodech, vykazuje situace ve fiktivní Oceánii se současnou situací v Evropě, až překvapivé shody.
(...)
Oficiální ideologie Oceánie - Angsoc (anglický socialismus) si vědomě protiřečí (Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla), moderní filosofie dneška tvrdí, že všechny postoje ke světu (třeba ve vzájemném konfliktu) jsou stejně hodnotné a pravdivé s výjimkou těch, které všechny postoje ke světu za stejně hodnotné a pravdivé neuznávají, nebo že nová vyšší úroveň povstává se sjednocení protikladů. V Oceánii se nazývá tento způsob myšlení doublethink, ve skutečnosti se mu říká postmodernismus či dialektická logika.
Tak jako v Oceánii je doublethink požadován především od členů Strany, tak i prostým lidem dnes je ponechán nárok na tzv. zdravý rozum - ovšem s tím, že uznají, že jsou intelektuálně podřadní. Mohu uvést jeden příklad ze života. Když byl bývalý starosta Vsetína Jiří Čunek zvolen předsedou KDU-ČSL, zaslechl jsem v restauraci tento rozhovor:
"Představ si, že zvolili toho Čunka! Jak je to možný, přece nemůžou zvolit někoho, kdo říká takový věci!" (myšleny byly výroky Jiřího Čunka na adresu Romů)
"Proč? Vždyť má pravdu!"
"Pravdu má! Já bych ty Cikány zabila, ale jak můžou zvolit někoho, kdo něco takovýho říká!"
Lid tedy ví, kde je pravda, ale také ví, že pravdu "ti nahoře" říkat nesmějí a plně to akceptuje.
(...)
2024 ©